Historie jednoty Orel Šlapanice
zpracovali Antonín Bartoš a Josef Kopecký
Počátky orelského hnutí je třeba hledat v prvních letech tohoto století. Z podnětu členstva tehdejších katolických spolků, jako byly Svatojosefské jednoty, Spolky katolických tovaryšů, Katolické besedy, vznikaly v letech 1904 až 1908 při těchto čilých sdruženích první tělocvičné odbory. Vznik odborů si vynutily tehdejší bouřlivé poměry ve společnosti, především však odklon od stávajících českých tělocvičných spolků od náboženské výchovy.
Ve Šlapanicích došlo postupně k ustanovení místní skupiny Všeodborového sdružení křesťansko-sociálního dělnictva (v roce 1905) a skupiny Omladiny (v roce 1908). Katolická mládež – organizovaná i neorganizovaná – sledovala vývoj poměrů u nás v obci, všímala si ale také dění v okolních vesnicích, např. v Líšni a Velaticích, kde tělocvičné hnutí křesťansko-sociální bylo již uvedeno do života.
V roce 1911 učinila hrstka mladých šlapanických mužů, soustředěných kolem Františka Hlásenského, pokus o ustanovení tělocvičného odboru při skupině Všeodborového sdružení křesťansko-sociálního dělnictva. Tehdejší vedení skupiny však nebylo těmto snahám mladých lidí nakloněno, a tak jejich úsilí vyznělo naprázdno. Nadšence pro tělocvik to nezlomilo a docházeli do cvičebních hodin tělocvičného odboru v Jiříkovicích.
Druhý pokus o založení odboru ve Šlapanicích byl učiněn v dubnu roku 1912. Také tentokrát byl výsledkem neúspěch. Cvičencům ale neúspěch nebránil, aby se scházeli k tělocvičným hodinám ve svém bydlišti. Vedle Hlásenského to byli: Ducháň, Janča, bratři Macháčkovi, Matoušek, Miklík, Paulík a Zeman. Jejich duchovní opora P. Josef Blažek získal souhlas místního úřadu k cvičení v prostorách obecního hostince Na radnici. První oficiální cvičební hodina neoficiálního odboru se konala 14. května 1912. V prosinci 1912 docházelo do cvičení mužů celkem osmnáct nadšenců. František Hlásenský byl cvičenci uznáván jako náčelník, zatímco P. Josef Blažek působil v neoficiálním odboru jako vzdělavatel. V uvedeném roce však byl přeložen na nové působiště do Podolí. Náhradou za oblíbeného kněze-vzdělavatele přišel do Šlapanic P. František Dempír, rodák ze Snovídek.
V létě roku 1913 zúčastnili se šlapaničtí Orli veřejného cvičení v Jiříkovicích, kde spolu s jinými borci předvedli kroměřížská prostná z III. zemského sletu v roce 1912. V září 1913, na okreskovém veřejném cvičení v Praci, předvedlo šlapanické družstvo mužů svá cvičení na hrazdě. Bezprostředně po návratu domů, byl u nás učiněn nábor dětí do orelského žactva. Druhý listopad 1913 je dnem ustanovení odboru ORLA ve Šlapanicích. Základ odboru vytvořilo třináct mužů. Ustanovení odboru bylo ihned oznámeno Křesťansko-sociálnímu ústředí v Brně, postupně byly navázány čilé kontakty se všemi okolními odbory. Z finančního daru Omladiny bylo zakoupeno dne 8. prosince 1913 další tělocvičné nářadí. Činnost odboru se stala pravidelnou. Na veřejném cvičení Orelstva v Jiříkovicích roku 1914 reprezentovala šlapanický orelský odbor tři družstva.
V roce 1919 změnil se ve Šlapanicích dosavadní odbor na samostatnou a řádnou Jednotu Československého ORLA. Nová jednota byla začleněna do II. okrsku župy Dr. Jana Sedláka se sídlem v Brně. Na schválení stanov museli si šlapaničtí Orli počkat až do 14. ledna 1920. Teprve potom mohl být zvolen první výbor jednoty. V čele výboru stanul místní lékař Josef Nenutil. Šlapanické orelské hnutí, jehož stěžejní idejí byla služba církvi a vlasti, dostalo právní základ, který umožňoval, aby jednota sílila, aby se činnosti mohly rozvíjet.
V historickém pořadí zaujala šlapanická orelská jednota třetí příčku mezi zdejšími tělovýchovnými spolky. TJ Sokol založen ve Šlapanicích v roce 1892. Dělnická tělocvičná jednota byla ustanovena v roce 1910. V roce 1913 došlo u nás ke vzniku odboru ORLA. Čtvrtým v řadě se stal zdejší Sportovní klub. Existuje dostatek dokladů o tom, že v dávnější minulosti panovala mezi spolky jistá řevnivost. V tomto směru vynikali především někteří jedinci z řad levicově a radikalisticky orientované DTJ. Ani mezi Sokoly a Orly nebyly vždy vztahy zcela přátelské.
Šlapanické orelské jednotě, stejně jako celému českému Orelstvu, nebylo dopřáno pokoje a klidu k činorodé práci, k rozvoji tělocviku a sportů, k rozkvětu kultury a osvěty. V průběhu pětaosmdesáti let, které uplynuly od založení ORLA ve Šlapanicích, vyvstaly celkem třikrát nepřekonatelné překážky, bránící v jakékoli činnosti. Všechny tři je dnes možno pojmenovat, neboť nebyly stejného charakteru.
Poprvé si vynutilo přerušení Orla vypuknutí první světové války o prázdninách roku 1914. Také šlapaničtí muži byli postupně povoláni na frontu. Ne všichni se do svého domova vrátili. Vynucená nečinnost trvala více než čtyři roky. V tomto případě nešlo ale o úřední zákaz orelské činnosti, nýbrž o nezbytnost. Po obnovení činnosti následovalo nádherné dvacetileté období rozkvětu jednoty – ZLATÝ VĚK ORELSKÉ JEDNOTY 1919-1939. Tehdy byly vytvářeny největší hodnoty. Rovněž druhé přerušení činnosti šlapanického Orla si vynutil vzniklý válečný stav. Trvalo od podzimu 1942 do léta 1945. Tentokrát protektorátní úřady vydaly oficiální zákaz činnosti orelského hnutí v Čechách a na Moravě. Šlo o násilný akt cizích vetřelců.
Po ukončení 2. světové války chopilo se místní Orelstvo nové příležitosti a zamířilo opět vzhůru. Cíl byl naznačen: Slet Orelstva v roce 1949. Jenže to už bylo mocensky stanoveno, že dosavadní československý systém tělovýchovy a sportu musí být nahrazen jiným, přivezeným k nám z Ruska. Orelská a jiná hnutí, např. junácké, byla určena k likvidaci. Po vydání zákona o sjednocené československé tělovýchově koncem března 1948, byla členská základna Orla nabádána, aby se zařadila do „obrozeného Sokola“. To bylo součástí procesu, který počítal se zánikem orelských jednot a žup, jakožto nežádoucích elementů. Orelské ideje byly pro nový režim nepřijatelné. Pro výstrahu byli někteří jejich nositelé šikanováni či dokonce žalářováni. Mezi postihované členy šlapanické orelské jednoty patřili např. JUDr. Josef Brzobohatý, Bohumil Malý respektive Alois Krček a P. Jaromír Mikulášek. Brzy po Únoru došlo protokolárním způsobem k odebrání veškerého orelského majetku a převodu jinam, na jiného majitele či uživatele. Časem došlo rovněž na budovu orlovny, která byla majetkem Družstva pro postavení a udržování orlovny. Třetí období nečinnosti trvalo více jak 43 let.
Na počátku 90. let byla u nás orelská idea znovu vzkříšena. Jednota ORLA ve Šlapanicích znovu žije a dýchá, byť je to život nesmírně poznamenaný dlouholetou přestávkou. Byla příliš dlouhá, a tím se ztratila tolik potřebná kontinuita. Dnes je tu nová orelská generace, vychovaná jiným světem, odlišným od toho, který poznaly někdejší tradiční orelské rodiny Kotulanů, Velanů, Hanzlů, Hudečků, Kolečkářů či Zemanů. Buďme rádi, že ji zde máme. .Nelze vyžadovat, aby konala zcela přesně tak, jako konalo Orelstvo v minulosti. Nadšení, obětavost a pracovitost jsou však hodnoty platné a uznávané v každé době, tedy i v té dnešní. K 1. červnu 2016 má jednota 258 členů. (Z toho 158 členů do 18 roků).
Dne 30. 3. 2016 byla Orlovna převedna na Orelskou jednotu Šlapanice.